Jarní prázdniny 2o1o,..

..aneb zimní olympijské hry v Novém Městě na Moravě (9-12.2.2o1o) 

      Naše letošní jarní prázdniny byly veskrze zimní. Ať už se jedná o termín, počasí, nebo celkové téma.

     Bylo nám umožněno poznat úplně nové prostředí fary v Novém Městě. Náš olympijský tým se před náročnou cestou shromáždil ve 14h v Katolickém domě v Křižanově. Po nutném odbavení a kontrole pasů jsme se přesunuli na zastávku autobusu. Naše výprava byla skromná, proto jsme na místo tradičního letadla museli zvolit „obyčejnou" hromadnou dopravu.

      Autobusem jsme dojeli na vlakové nádraží v Křižanově. Ve vestibulu tamního nádraží dostala naše výprava jasný směr. Uvítal nás pan Juan Kidosio Samaranch. Vzhledem ke chladnému počasí zvolil místo obřadného obleku ještě obřadnější beranici a kabát a aby na nás lépe viděl, vzal si decentní brýle. Připomenul nám smysl olympiády a přečetl nominační listy pěti států, jejímiž reprezentanty jsme se od tohoto okamžiku stali. Za zvuku hymen, někdy přerušovaných rozhlasem a slovy „..k nástupišti prvnímu...", jsme utvořili jednotlivé reprezentace států (Francie, Japonsko, Austrálie, JAR, Brazílie). Každý stát byl zároveň vyslancem svého kontinentu. Na závěr úvodního ceremoniálu byl zapálen olympijský oheň, který nás doprovázel po celou dobu trvání her.

      Okolo čtvrté hodiny jsme nastoupili do vlaku směřujícího do Žďáru nad Sázavou. Cesta byla rovná, místy po kolejích. Ve Žďáru jsme měli chvíli čas a mnozí z nás se při čekání na vlak do Nového Města nechali zlákat vůni popcornu, která se linula celou nádražní halou. Také se k nám připojil poslední olympionik Standa. Okolo čtvrt na šest jsme již vystupovali na zastávce v Našem olympijském městě. Čekala nás asi kilometrová cesta na faru nacházející se přímo na náměstí. Po příchodu na faru proběhlo ubytování a tradiční zmatek při hledání svých zavazadel. Pak jsme si navzájem připomenuli jména při hře mlsná mařena a následovala večeře. Po večeři byl čas na seznámení se a představení států jednotlivých reprezentací. Pak nastal čas hygieny a po zazpívání večerky jsme šli spát.

      Druhý den začal rozcvičkou, neb ve zdravém olympijském těle zdravý duch. Po snídani jsme se oblékli a vydali se na farní stadión bojovat za čest a slávu svou i svých nových národů. To, že není vždy nejdůležitější vyhrát, ale zúčastnit se, překonat sebe sama a bojovat v duchu fair play, nám připomenuli neohrožení jamajští bobisté. Pak začal lítý boj jednotlivých národů v těch „nejtradičnějších" olympijských disciplínách. Byla to např. jízda na  pytlech, závod pěti běžkařů na jedněch lyžích, či slalom s pukem. Poslední pak byla disciplína nejnáročnější. Její princip lze popsat slovy: rozmraž sněhovou kouli svým vlastním tělem. Po takto fyzicky náročném dopoledním programu následovaly hry uvnitř fary zaměřené spíše na aktivitu mozkovou. Pak nám naservírovali kuchaři výborný oběd a my jej po tom mohli v odpoledním klidu v klidu trávit. Aby se nám trávilo ještě trošku lépe, zpestřili jsem si tuto dobu zpěvem a různými karetními hrami. V šest hodin jsme se vydali do nedalekého kostela na mši. Pak byla večeře. Po ní jsme si zkusili, jaké to je komentovat slavné okamžiky českých sportovců a mohli si je tak i znovu připomenout a prožít. Před spaním jsme si díky čtenému příběhu připomněli, jak je snadné přijít o zdraví a jak je těžké se s tím později vypořádat. A že je třeba lidi, kterým se to přihodí, podporovat a i úsměv, nebo jedna věta je může probudit k „novému" životu. Tak končil den druhý.

      Na vážnější téma předešlého večera jsme navázali i třetí den dopoledne. Zamýšleli jsme se nad lidskými smysli a zkoušeli si každý sám sestavit vlastní žebříček jejich důležitosti pro nás. V souvislosti s tímto byla dalším tématem paralympiáda. Pak jsme se vydali na vycházku po okolí. Chtěli jsme zjistit, co vše je možné vidět v našem olympijském městě. Podívali jsme se do areálu hotelu Ski, na němž zavodí naši ,a nejen naši, nejlepší lyžaři, viděli jsme sjezdovku, nemocnici a při cestě nazpět jsme potkali na kraji rybníka kachny. Vypadali, že jim vůbec není zima. Následoval oběd a tradiční siesta. Pak jsme se zašli podívat do Horáckého muzea, kde lze vidět něco z historie našeho kraje i historie výroby lyží v Novém Městě. Po návratu jsme vyráběli makety olympijské vesnice. Vznikala unikátní díla a hodnotící komise se nemohla shodnout na té nejlepší. Poté nastala příprava na závěrečný ceremoniál. Všechny národy nastoupili slavnostně oblečeny. Olympionici byli odměněni medailemi a dle úspěchů v disciplínách dostali patřičný počet lístků do olympijské tomboly. Na závěr ceremoniálu jsme všichni symbolicky sfoukli olympijský oheň. Celý program byl zakončen závěrečným slavnostním plesem s bohatou tombolou. Ceny byly jak sladké, tak i věnované slavnými českými sportovci. (M.Sáblíková, L.Bauer, J.Janda, D. Hašek, K. Neumannová atd.). Bohužel některé ceny nakonec nedorazily. Trenýrky Jaromíra Jágra se po cestě z Ruska někde zaběhly. Kdo ví, kde je jim konec.

      Čtvrtý den už se nesl v duchu dospávání, hodnocení a uklízení. Hodnocení nebylo pouze kladné a i s úklidem byly menší problémy, ale snad nám to bude poučením pro příště. Vlak nám nakonec neujel, a tak jsme se před jednou hodinou odpoledne dostali na křižanovské nádraží.

      Tak skončila naše olympijská výprava. Věřím, že v nás zanechala alespoň něco olympijské myšlenky, a že v nás tento další společný zážitek zůstane jako příjemný a obohacující.

      Chtěl bych také poděkovat firmě JŠDZ, panu faráři Daňkovi a všem, kteří se na tomto povedeném výletu podíleli.

                                                                                                                     wačipi