jarní prázdniny 2o13, aneb..

 S tebou mě baví svět

   Spojení s tebou mě baví svět, předurčuje k tomu, aby nás společně prožité prázdniny bavily a aby jsme se hodně smáli. Mohlo by to být pro leckteré svazující, ale protože se o to snažíme pokaždé, není toto téma pro nás žádnou komplikací.

   Film, věřím že všem občanům českých i slovenských krajů známý, nám jen utvořil kulisy a spolu se sněhem, který nás po celé jarní prázdniny provázel, byla iluze takřka dokonalá.

   Na rozdíl od filmu tatínkové Albert, Pepa a Michal dostali každý dětí trochu víc a stejně tak naopak

je bohužel, či bohudík, doprovázely na expedici Ydykseb i jejich manželky.

   Cesta tam byla v režii tatínků, tedy za použití hromadné dopravy a vlastních nohou. Potvrdilo se, že ve výpravě jsou pouze silní jedinci a nikdo cestu zasněženou krajinou nevzdal. Nejprozíravější byl sportovec Pepa, který si vzal běžky. Ty s velkou chutí hned za první vesnicí použil. Jinak cesta probíhala v poklidu, kontrolovaly nás srnky, potkali jsme i kolotoč a občas někdo náhodou spadl do sněhu, ztratil botu, nebo i obě.

   Zatímco my jsme zdolávali strmé kopce, míjeli jezera a procházeli nekonečnými údolími, naše mámy zdolávaly nástrahy automobilu, přívěsu a kuchyně.

  Na apaluchu jsme dorazili okolo dvanácté hodiny. A protože nebyla na takový příval návštěvníků vybavena, museli jsme si sehnat židle, abychom měli u oběda na čem sedět. Pak následovalo sušení, zejména pak bot. Aby pohybu nebylo málo, odpoledne jsme se šli proběhnout do bludiště a hráli na babu. Bab bylo pořád trochu moc.

   Pak už kuchyni ovládli Pepa a Albert a tak po zbytek pobytu nebylo nouzi o výživnou stravu. Představili jsme si navzájem naše rodiny Bednářů, Horáků a Adámků a už se náš první den chýlil ke konci.

V noci nás pak čekal výstup na tajemnou půdu, kde byl vzkaz, dveře a tma.

   Ráno nás ze spacáků tahali, některé doslova, Pepa s Albertem, aby nás kvalitní zimní rozcvičkou

připravili na dopolední výpravu za Yetym. Když jsme totiž po snídani dali hlavy a vzkazy dohromady, zjistili jsme, že tento tvor potřebuje pomoct.

   Abychom nebyli nápadní, vydali jsme se po jeho mohutných stopách po menších skupinách. Za nekonečným lesem jsme se zase sešli a společně našli svázaného Yetyho u jednoho z posedů. Pravděpodobně se chytil do pasti pytláků. Tedy našli jsme někoho, kdo vypadal jak Yety, vřískal jako Yety, tak to snad byl on, i když ho vlastně nikdy nikdo nepopsal. Jako správní ochránci vzácných druhů jsme jej osvobodili. K našemu údivu ale nic neřekl, nepoděkoval a utekl. Buď je to samotář a naše početná skupina jej vyděsila, nebo je špatně vychovaný nebo je to taky úplně jinak.

   S dobrým pocitem jsme se vrátili na základnu a posilnili se chutným obědem. Pak jsme odpočívali, hráli si, mluvili i přemýšleli.

   Navštívili jsme taky místní nedaleký, asi deset metrů od chalupy vzdálený, kostel. Když jsme z něj vyšli, už byla zase tma a tím pádem čas večeře.

   Náš poslední večer jsme navštívili módní přehlídku Čtvero ročních období, které se účastnili, kromě nás všech i slavné osobnosti světové (nejen) módy. Modely byly velice inspirativní, a některé modelky a hlavně modelové v sobě možná objevili skryté vlohy.

   Tatínkové a maminky na závěr dne pomocí scének nostalgicky zavzpomínali na své začátky na letních táborech.

   Nastala noc a šli jsme spát. Ráno jsme provedli zhodnocení expedice, protože to se musí a z rukou tatínků byly předány medaile.

   Cesta zpět nakonec probíhala trochu jinak než byl původní plán, ale nakonec díky použití moderních technologií a našich plánovačů a pomocníků, jsme se ocitli zase tam, kde naše výprava započala.

   S menšími obtížemi se nakonec všichni dostali do rukou svých pravých rodičů. Tím lze považovat výpravu za úspěšně ukončenou.

   Filmový příběh nám poskytl inspiraci a my jsme za to jeho autorům vděčni. Ale řekl bych, že lepší než se na příběh dívat, je jej utvářet. Protože kdyby jsme se jen dívali, tak bychom neviděli Yetiho, nedostali medaile a hlavně by nás to tolik nebavilo.

                                                                                                       w.