JARNÍ PRÁZDNINY 09 - Expedice BANG!

 

 

Rozhodli jsme se jarní prázdniny přivítat výletem na faru do Březí. Za tuto snahu jsme byli odměněni teplotou kolem nuly, poměrně silným větrem a sněhem. Jako každá polární výprava jsme si i my nesli všechny věci samy, včetně jídla a spacáků. Polární psy jsme bohužel nesehnali.

 

            Naše asi 9 km dlouhá, nebo spíše nedlouhá, pouť začala setkáním polárníků v Kaťáku v 8:30 h středoevropského času v úterý L.P. 2oo9. Všichni se dostavili včas. Po vřelých pozdravech a rozloučení se všemi příbuznými jsem v útrobách Katolického domu provedl zběžnou kontrolu všech zúčastněných - zda jsou dostatečně vybaveni a zda nezapomněli důležité věci, jako třeba přezůvky a termosku s horkým čajem. Obojí měli všichni. Zaujala mě ale obuv dvou členů expedice. Tomáš měl tenisky (na dotaz proč si nevzal kanady odpověděl, že neměly tkaničku) Standa měl zase sedmimílové boty tzv. filcáky.

 

Jako první bod jsme vyřešili otázku jídla. Ujal jsem se toho společně s nejvyšším členem výpravy Mildou. Doma mně vždycky říkali, že polévka je základ, tak jsem se touto radou řídil. Mé kuchařské schopnosti jsou poměrně omezené, podle toho vypadal i jídelníček (polévky, těstoviny, maso v konzervách, chleba, párek a hořčice, paštiky a na zapití čaj). Pečlivě jsem si prohlížel všechny potraviny, jež jsem kupoval ( vždy jsem se díval zda mají návod na přípravu ). Milda dostal na první pohled velmi jednoduchý úkol koupit párky k večeři. Ovšem nemohl se domluvit s paní obsluhující masný koutek - chtěl po ní nějaké obyčejné párky. Ona se ho ptala jaké obyčejné (že jich obyčejných mají víc) a on trval na svém, že chce nějaké obyčejné. Nakonec jsem mu pomohl vybrat.

    

  

 

      Když jsme nákup donesli do Kaťáku, Standa mi oznámil, že vzal z domu dvě konzervy s masem. To už jsem začínal tušit, že se nudit nebudeme. Rozdělili jsem jídlo, potom  ještě jsme odnesli klíče na faru, udělali společné památeční foto a neohroženě vyrazili vstříc kopci Svatá. Vítr nás bičoval do tváří a asi po půl kilometru začali kluci vzpomínat na bangistu Honzy, který se kvůli bolavým zádům nemohl expedice zúčastnit. Hladový Roman vytáhl před obcí Kadolec koláč. Sice jsme se mu nejdřív smáli, ale chutnal nám všem.:e) Po projití obce jsme se na delší čas rozloučili s prohrnutou asfaltovou cestou a přešli na sněhem zavátá pole. Pod lesem jsme potkali dřevorubce rovnající dřevo a i přesto, že jsme slušně pozdravili, jsme byli odměněni překvapivým výrazem v jejich tvářích. Při výstupu na poutní místo Svatá se už začala výprava dělit na silnější a slabší články ( nebudu konkrétní ). V přístřešku na vrcholu kopce proběhlo první kolo čaje a také svlékání a redukce vrstev oděvů (někdo se i zapotil). Po zapsaní do tamní kroniky jsme vyrazili z kopce dolů směrem na Ondrušky. Sestup nebyl s krosnami na zádech úplně jednoduchý a našli se i tací, kteří se z kopce skutáleli (prý je to rychlejší). Další kilometry lesem probíhali v klidu, jen sem tam proběhly nějaké dřepy za sprostá slova. Po projití lesem nás opět udeřil do obličeje nepříjemný vítr a navíc byla i poměrně hustá mlha. Ale osadu Ondrušky jsme neminuli a na náměstí u studny proběhlo další kolo čajování. Zbytek cesty jsme šli po asfaltce, znovu ve dvou skupinách. Do obce Březí, kde bylo naše nocležiště, nakonec ale dorazili obě. Jedna v jedenáct hodin, druhá v 11:11h. Zástupy lidí nás sice nevítaly a kapela nehrála, ale to nám moc nevadilo, byli jsme rádi, že jsme rádi. Pak jsme asi deset minut čekali na příchod klíčů. Nepřišli samy, ale se správcem. Proběhlo jejich slavnostní předání.

          

   Po ubytování a zběžné prohlídce fary jsme se začali seznamovat s kuchyní ( přemýšleli na co, které nádobí a přístroje jsou ). Našli jsme i bublifuk a sporák. Udělali čaj a připravili oběd. Byl sněden bezezbytku, i když ne úplně s nadšením některých strávníků. Pak už jsme se pustili do naší oblíbené hry bang. Ten, kdo vypadnul umyl vždy něco nádobí. Dařilo se mi a tak jsem po obědě jako jediný neumýval. Poté, co nám trochu slehlo po náročném obědě, jsme se vydali na průzkum obce. Po návratu proběhl opět čaj a další hry jež nevím jak je pojmenovat. K večeři byly nějaké neobyčejné párky a proběhl večerní bang. Chtěl jsem jít spát brzy, ale ostatní členové byli proti. Ráno u půl osmé pro mě přijel taxikář Tomula . Jel jsem odvézt věci mladším dětem, které měli na faru dorazit po obědě toho dne vlakem. Klukům jsem dal za úkol trošku poklidit a postavit sněhuláka ( aby přivítal mladší děcka ). Obojí zvládli a navíc si uvařili i polévku. Dva slabší články jsem zavezl domů autem, ti ostatní tři chtěli jít původně pěšky celou cestu, ale nakonec se přiklonili k variantě pěšky, vlakem, pěšky. Bohužel si ale špatně rozvrhli síly a vlak jim o pět minut ujel. Za použití techniky, mobilu, mně zavolali a tak jsem pro ně zajel do Vlkova a i oni se domů vezli.

 

            Tak skončil náš první krátký výlet, který byl pouhou předzvěstí našich budoucích výprav. A jelikož jsme dorazili do předem stanoveného cíle a všichni se i ve zdraví vrátili, lze považovat expedici bang za úspěšnou.

 

zapsal a zorganizoval

 WAČIPI