JARNÍ PRÁZDNINY 09 - Mladší

 

Stejně jako pro expedici bang, byla i pro naše mladší připravena fara v Březí.

Start našich společných, jarně únorových prázdnin, byl ve ST 4.2.2oo9, kde jinde, než na křižanovské faře.

 

Po tradičním úvodním ceremoniálu (vybrání kartiček pojišťovny, oznámení vedoucím - tady jsem a naložením zavazadel do přistaveného vozidla) se výprava 16 dětí a asi 7 vedoucích přesunula do Katolického domu. Zde byly prázdniny zahájeny společnou hrou, aby se všichni (děti i vedoucí) navzájem poznaly (nutno dodat, že bylo k naší radosti několik dětí, které s námi jeli poprvé). Poté se mlaďoši dozvěděli, jak se vlastně dostanou do Březí ( po jedenácté vlakem do Vlkova a pak nejkratší cestou pěšky do Březí ). I přes to, že počasí nebylo úplně jarní, vzali to v pohodě. Asi v deset hodin se výprava vydala směr  vlakové nádraží Křižanov. Celá cesta byla poznamenána hrou na zakázaná slova - ne, dej, proč, při níž každý z nás musel vážit svá slova, aby nepřišel o „život" (papírek).

 

 

I díky této hře bylo ve vlaku veselo, navíc si každý nesl z domu nějakou tu sladkost a tak bylo i „chutno". Ani nám moc nevadilo, že měl vlak malé zpoždění.

Ve Vlkově jsme z vytopeného vlaku vyšli do mlhavého a chladného počasí a čekala nás asi 3 km dlouhá cesta. A protože měli všichni ještě plno energie a kolem cesty bylo trochu sněhu, stalo se, že sem tam někomu přistál sníh na oděvu, nebo někdo nechtěně upadl do závěje. V dobré náladě jsme na faru do Březí dorazili okolo jedné hodiny. Zde už naše kuchařky pracovaly na horkém čaji a chutném obědě.

 

Po ubytování a převlečení se do suchého oblečení byl pobyt zahájen společnou seznamovací hrou - pavučina. Pak následoval oběd a siesta. Ta byla vyplněna společenskými hrami, spánkem - prostě, jak kdo chtěl.

 

Po tomto poobědním čase si každá skupinka ( 3 skupinky dětí a 1 vedoucích) měla připravit scénku, která musela obsahovat předem stanovená slova ( každá skupinka měla slova jiná ). Vedoucí sehráli drama O Popolušce, jedna ze skupinek sehrála veselou scénku imitující jejich „oblíbenou" paní učitelku, jiná pohádku a čtvrtá příběh ze říše zvířat.

 

Pak následovala hra Baťoh (Kufr). Při níž někteří předváděli pantomimu velmi emotivně a vášnivě, div na hádající ( kteří nechápali, co převádějí ) neskočili a museli být neustále vraceni do vymezené zóny. Ale bylo veselo. Pak následovala večeře, proběhla další hra a večer se promítal film S tebou mě baví svět. Nakonec dne jsme společně zazpívali večerku ( po níž by měl být klid a mělo by se jít spát :e).

 

 

Do druhého dne jsme vstoupili spartakiádní rozcvičkou s písní od Michala Davida Poupata. Dopoledne jsme se vydali ven na tamní fotbalové hřiště stavět sněhuláky. Vznikala umělecká díla a zase se při jejich výrobě stalo, že někdo, nešikovný nebo spíše postrčený, upadl do sněhu.

 

Po obědě byly soutěže (sedm stanovišť uvnitř fary) o Kaťáky  určené pro jednotlivce. Jako mezihra byla vložena velmi divoká hra Nedovol nikomu!. Smyslem hry je plnit vylosovaný úkol, např.: vyprávěj dveřím o své rodině, zuj všem boty - a aby to nebyla nuda, má vždy jiný „hráč" za úkol pravý opak, tj. nedovol nikomu, aby vyprávěl dveřím o své rodině, nedovol nikomu, aby zouval boty. Když je pak v jedné místnosti deset párů s takto bláznivými úkoly, je výsledný obraz nepopsatelný. Mimochodem, děcka to samozřejmě bavilo. Pak přišly všem oficiální pozvánky na „velkolepý" Náš ples a začala příprava ( oblékání slavnostních rób a smokingů, výzdoba sálu ).

 

Ples byl zahájen předtančením jedinečné taneční skupiny Rios Dežanéros. Pak se tancovalo a probíhaly klasické plesové taneční soutěže (Podlez koště a Židličková). Za získané Kaťáky ( 1 K = 5.25 Kč ), bylo možné nakoupit lístky do bohaté tomboly nebo zajímavé míchané nápoje. Pak se zase tancovalo a pilo a jedlo. Ples byl zakončen losováním tomboly. Po zazpívání večerky se šlo spát.

 

Druhý den ráno jsme se obešli bez rozcvičky. Po snídani se hrály různé společenské hry - zejména oblíbená karetní kent, dále pak sázky a dostihy, švindl, elektrika... Pak už vše směřovalo k závěru (balení, úklid).

Cesta zpět již nebyla tak náročná, jelo se autem. V Kaťáku si účastníci zájezdu rozebrali věci a rozjeli a rozešli se do svých domovů.

Tak skončily netradičně únorové Jarní prázdniny.

Wačipi